povidani

Myslím, že ten kdo porozumí především sám sobě, tak lépe porozumí a vyjde i s ostatními lidmi. Protože všichni lidé mají svá trápení, slabosti, špatné i dobré vlastnosti a radosti. A když přijmeme své stinné stránky sami u sebe, snadněji odpustíme tyto vlastnosti lidem ostatním.

Co by byly okamžiky štěstí, kdybychom nepoznali také chvíle nepohody, strádání a smutku? Obojí našemu životu dává hloubku a smysl.

jako strašné prožíváme u jiných to co mame samy v sobe jako strašné zakodováno. Jak ten kod knaknout? nevím.

KOnktrétní prípad. Teta - sestra od maminky onemocnela Alzheimrem a skoncila v blazninci. Moje maminka ma z toho šok, malem ji to položilo. hruza, hruza. Tohle je pro maminku hruza. Strasne. Dotyka se ji to hluboce. Cítí na sobě ty plíny i provazy kterými je teta připoutana. Pro mě to není strašné, protože zatím uvnitr nepripouštím, že skončím v blazinci připoutana k židli a v plinach. neřeším to a tak se dokažu smát.

Včera se smála i maminka. Stříhala jsem dědečka a povídali si o možnostech které máme. Co muzeme udelat a co je uplna blbost. I švagrová (z manzelovy strany) se angažuje a hledáme možnosti jak pomoci. V sobotu tam jedeme a sejdemem se všichni příbuzní i bratranec ktery je porucnikem. Dokonce i invalidní švagrova jede (rozumí péči o těžce duševně postižené) aby se podívala zda je vše jak ma být a zda není nekomu ublizováno.

Tohle jsou situace kdy je človek konfrontován s podstatou. kdy se díva podstatě do očí a ona mu říká. Tak jak se s tím popereš? Co uděláš?

připomíná mi to trochu Lisku a jejího kocoura... KOcour je malinka bytost, nemocný dospelý je hodně velky.

ad 1: Ano, Barčo.
Já to s dovolením řeknu s nadsázkou tím svým jazykem, jo? :-): Když poznáme a přijmeme svou strašlivost, pak se nám ti druzí zdají hned o trochu méně strašní.
Čili obráceně, když jsou ti druzí pro nás snesitelní, znamená to, že i v sobě to máme docela slušně srovnané? :-)


ad 2: Šmankote, Barčo, můj život je už tak hluboký a smysluplný z těch nepohod, že bych klidně snesla zas trochu povrchnosti a nesmyslů....... o což se právě pokouším. :-)))

ad 3: Strašné je to jenom pro ty, kdož zůstali normální, zdraví, kdož jsou vně.
Když človšk zapomene, kdo je, jak se tam dostal, co je důstojnost a proč má plíny, může to být docela pohodlné.

"Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království boží," připomeň mamince.

Ona si to maminka hned sla zkusit, sedela cely den v plynach a rekla ze je sama opruzenina. ze to hrozne boli :o( Ze teta urcite trpi. Kdepak, tak lehce to nepujde, abych ji rekla "blahoslaveni chudi duchem" a vse se blejskalo opet jak psi kulky :o))

(5) Leni, já jsem někdy hlubokomyslná a hloubavá, myslím, že je to právě i tou mojí prací. Vidím denně věci smutné a někdy až strašné. Vše obyčejné mi potom připadá nevýslovně krásné. A vše hluboce prožívám. :-)

ad 7: Trpí skoro tak jako všechny děti, než se naučí na nočník.

Skoda ze nejsi nekdy v blizkosti :o) Mohla bys ji to vysvetlit.

ad 10: Myslím, že člověku, který chce trpět, protože ho to nějak uspokojuje, se nedá vysvětlit nic. Neslyší, nechce slyšet.

to jo :o)

Jo, taky dokážu být strašná až odstrašující..někdy..no..
Ale je mi dost protivný, když je pro někoho strašný snad už to, že se vůbec probudí..:) To slovo moc nemusím, pokud ho někdo používá opravdu hodně vážně a často.

Já teoreticky vím, že všechno vnější závisí na tom, jak to mám uvnitř, ale přesto mně to v praxi často až překvapí, jaké nenáhody se pak dějí. Jak, když klesnu na duchu, to okolí (strašně:-)) odráží. A naopak - jak jsou (skoro) všichni vstřícní a hodní a svět je nesmírně příjemné místo k životu, když panuje vnitřní úsměv a přijetí druhých. Vzhledem k tomu, že si tady opakovaně povídáme o tom vlastně jednoduchém principu, že vnitřní pohoda je otázkou rozhodnutí a nepohoda je pouhý zlozvyk, nevím vlastně, proč to je někdy TAK těžké nechovat se strašně k sobě a tím pádem i k ostatním. Jak se vůbec může ta horší část mého já chopit kormidla - je to nepozorností, slabostí nebo leností... asi směsí toho všeho, co dáváme do ranečku "špatný"-?

Moniko, myslím si, že většina lidí, možná každý si přeje být hodný, neubližovat, neotravovat atd. Směrem k okolí, ale i k sobě. Někdy to prostě nezvládnou, měli třeba málo lásky, prostě jim cosi chybí. A i když tohle ne, tak mohou mít momentálně dost a ujedou někde..třeba najednou vybouchnou. Myslím zná to každý..stačí někdy velká únava.
Taky znám lidi, u nichž se mi zdá, že už je pozdě jim vůbec pomoci, ale šťastní z toho nejsou.často vědí, že něco není ok.
Já jim říkám raplové, tedy v sobě, ne jim. Ale vždy se snažím být trpělivá a lecos skousnout, je mi jich líto, musí je něco trápit. Ale když nic nerpomáhá, vyhýbám se jim, je mi pak úzko v jejich přítomnosti..

Leni, to jsi napsala moc pěkně. V rámci strašných věcí bychom se měli mít všichni strašně rádi a strašně se pořád na něco těšit, ...
Co se týká mé osoby, jsem opravdu strašně až příšerně strašná, ovšem, na rozdíl od tebe, jsem si na sebe ještě nezvykla (a zřejmě už zvyknout nestačím) a nemám se ráda ani trochu!
Měj se strašně krásně! Hanka

ad 16: Hani, díky! Konečně mezi těmi vážnýnmi debatami někdo pochopil, jak strašně dobře jsem to myslela a jak by bylo hrozné to bát strašně vážně! :-)

ad 13: Aha, neoblíbené slovo, Ani, tak to jsem se ti netrefila do vkusu. :-) Já zas mám to slovo dost ráda, právě pro ta absurdní spojení.

Leni, ale já to vůůůůůůůůbec JABKO..přijde vhod.. nemyslela jinak V PODSTATĚ :). ŽE JE TO NĚKDY TAK STRAŠNĚ A STRAŠLIVĚ ABSURDNÍ SPOJENÍ :)

To je fakt strašný, chce se mi strašně spát, snad noc nebude dnes tak strašná..

ad 14: Moniko, myslím si, že odpověď na tvou otázku "proč to je někdy TAK těžké nechovat se strašně k sobě a tím pádem i k ostatním. Jak se vůbec může ta horší část mého já chopit kormidla - je to nepozorností, slabostí nebo leností..." je sice zajímavá - osobně bych řekla, že jde prostě o zlozvyk - ale celkem k ničemu. Kdykoli se přichytíme při takovém jednání, je na místě si říci spíše: Ajajaj, nepovedlo se, vyzuřím se a příště zkusím lépe. Jsou horší povahy na světě... Dokonalost je vlastnost "bohů", ne lidí.

Občas si vzpomínám na krásný herecký výkon pana Wericha (už si nevzpomínám, koho přesně hrál, Jindřicha XIII. ?), když chodil po místnosti a liboval si: "Já jsem dneska zlej, já jsem dneska tak krásně zlej!"
Proč by si člověk nemohl někdy říci: "Já jsem dneska tak krásně protivnej, to je nádhera!" A hned je nad věcí a může se sobě smát. Mně to vždycky takhle funguje.

ad 19,20: :-))))))))) No vidíš, jak ti to jde! :-) Skoro jako mně! :-))))))
A noc bude krásná! Plná vášně, něhy a romantiky ........ minule se mi zdálo o kapitánovi lodě, byl příjemnej, ale já si vzpomněla, že jsem tak trochu zadaná, tak jsme se jen tak představili. Je volnej, posílám ti ho do snu ..... a není to zbabělec jako ten z Concordie, neboj, je (strašně! :-)) fajn.

ad 15: Anino, to jo, to znám, velká únava = na malér zaděláno:-) ale já nemyslela chvilkové "ujetí", třeba vybuchnutí, myslela jsem spíš takový hlubší a prohlubující se a déle trvající stavy, proti kterým pak, když je neutneme v zárodku, se čím dál hůř něco dělá...
ad 21: Leni, mně to není k ničemu, mně to pomáhá, když si věci pojmenuju u kořene, nějak se mi pak s případným svízelem líp zachází, když se nenechám oklamat nějakou slupkou, když vím, co je opravdu za tím... je to zlozvyk, máš pravdu. A jinak - co s tím, jasně - být pozorná a přichytávat se ( :-) ) a uvědomovat si, co se děje... "haló Moni, právě teď jsi sklouzla do svýho starýho známýho zlozvyku, ale neva, příště zase o kousek líp:-)"
Werich - krása. Úplně ho slyším :-)

ad 23: No, Moni, viš, ono to ...... hele, já to řeknu prostě naplno: Když někdo nemám partnera a nemůže najít, začíná o sobě pochybovat, neví, čím to je, nikdo ho domů nechce, tak asi bude špatnej a začne se nenávidět, pro jistotu i mnohé lidi tak trochu kolem ............ Jenomže to je blbá ulička. Lidi jsou naprosto děsný a čím větší megera a lump (nemyslím extrémy), tím ho mají lidi často raději, takže cesta není ve vylepšování se, až budu nejdokonalejší na celém světě, tak pak teda přijde On, mého srdce šampión, ale v tom, že se přijmu v té své hlouposti, nedokonalosti, vzteklosti ....... no a pak někdo přijme i mně a budeme vzteklí (třeba) doma dva, ale budeme se spolu mít rádi a budeme se snažit spolu vyjít a tím si tu vzteklost budeme pomalinku léčit. Anebo se přizabijeme, ale to už je jiná pohádka. :-)
Anebo nepřijde nikdo a já se budu chvíli vztekat( třeba, příklad jenom), že lidi takovou úžasnou ženskou, jako jsem já, vůbec nedocení. Ne, že by to nějak pomohlo, ale hlavně zásada zní: Špatní jsou ti všichni okolo, já ne. Já vím, ono se to říká obráceně, že člověk má hledat chyby hlavně u sebe ..... ale když je furt hledá a je z toho nalézání a zdokonalování unavenej, tak se začne nenávidět a to je horší, než fláknout sem tam někoho jiného po hlavě. Sebedestruktivní myšlenky jsou velmi vážný zločin - proti sobě a lidskosti, proti životu.
Takže je pořád lepší být "krásně zlej" než chtít být odporně dokonalej.

Protože dokonalost se skrývá v naprostém přijetí nedokonalosti. Jinak řečeno: v lásce.

Si tak nějak myslím. :-)

Lenka 24: a máš tak nejak aj pravdu ;-)

24. takze uprimnost :o)

ad 26: Radunko, prosím tě, teď se do toho nepleť. Moc děkuji.
(Teď jde o Monču a nerada bych se jí jakkoli dotkla, už takhle doufám, že mi snad rozuměla dobře. Mám ji ráda.)

no jo, uz se klidim. me se muzes dotykat uplne vsude :o)

ad 22, lenko, dík..jo jako pohádka to byla pěkná :))

ad 28: :-) No jo, Ratko, na tohle není každej stavěnej. :-)
Co se týče např. mne, jsem na dotýkání velice hajsavá, to nemůže jen tak někdo, hned tak někdy ......

ad 29: jo? A jaké to bylo????? :-))))

Leni, to poslední, po čem toužím, je, aby se moje soukromý věci probíraly na netu. Mám e-mail, na kterej lze taky psát. No ale když už je to venku:
Já bych to vylepšování se tak nezatracovala. Ne abych byla nejdokonalejší na celým světě, ale abych zvládala líp život. Když budu zvládat líp život, pak mi může bejt úplně ukradený, jestli nějakej šampión příjde nebo ne, protože mně život bude bavit jak bez něj, tak s ním. A to je myslím cílem - vnitřní svoboda a díkybohu, že se k tomu blížím.
A já mám říct, která z obou variant jsem, jo? Žádný nebo nadměrný sebevědomí? No já tomu moc nerozumím. Nemyslím si ani jedno. Ani to, že jsem špatná, protože mně nikdo domů nechce, ani to, že lidi takovou úžasnou ženskou, jako jsem já, vůbec nedocení. Pokud vůbec, tak střídavě, podle vnitřní pohody, ale určitě ne v těch krajních polohách, možná spíš to druhý (takže jsem asi na dobrý cestě, ne?)
Ale jinak to s tou nedokonalostí - “dokonalost se skrývá v naprostém přijetí nedokonalosti. Jinak řečeno: v lásce” - to si napíšu nad postel (s dodatkem: Lenka říká “fláknout někoho po hlavě!”) pro případ, že by mně někdy ráno náhodou napadlo chtít bejt odporně dokonalá:-)

” má být uvozovka

31. me hodne pomaha se ve vlastni "nedokonalosti" vykoupat. Vedome to pripustit a opakovane prozivat. TAk dlouho dokud nedokonalost neodezni. teda ona je porad stejna :o) akorat me uz jako nedokonalost nepripada protoze jsem zrovna uprostred toho co se mi nelibilo nalezla nove pro menezname kouzlo. ze me to tak bavi. ze me to bavi tak i onak.

takze vylepsovani pro me znamena poznavani a prozivani uplne vseho. vlastne to hodneodpovida tomu co pise Lenka akorat jinymi slovy. vse, cokoliv, jakekoliv setkani a jakakoliv situace a jakykoliv dotek se muze stat seminkem nove zkusenosti a noveho poznani. Pokud si tu situaci, dotek, setkani nepripustim tak abych ho prozila v hloubi duse jako zkusenost poznani, tak se pripravuju o nove me jete nezname kouzlo zivota. a tech kouzel jsou tisice, milliony, miliardy a potakavaji nas den za dnem. kdyz to pripustim kdyz pripustim "nedokonalost". jelikoz nedokonalost znamena ze neco jeste neznam. ze nekde jeneco zastrene, schovane, neco co ceka aby bylo objeveno.

ad 31: Jasně, mě došlo, že jsem mohla asi spíš napsat mail, že nejsi jako Ratka, až když byl komentář na světě. Taky jsem to myslela hodně nadneseně, ale ...... Prostě se omlouvám.

Pokud se však v tom komentáři zrodila věta, kterou si "napíšeš nad postel" :-)))) pak věru, nezakalila jsem si mou beztak černou karmu :-) marně! :-))))))

Lenko, žiješ? je tady smutno.

ad 36: Žiju.

Já bych i psala, ale když vidím, co se tak nějak teď děje, trochu dochází humor i mně.
Taky nemám čas.
Polepším se.
Snad.
Anebo se stanu delfínem. Pořád si jen plavou, hrají a mají se rádi.

jeste tu vodu. at mas kde plavat. ja ted cas mám a teprve koukám co se kolem deje.

ad 37,38: Už je to lepší. Pár milých setkání a důvěra ve svět jest aspoň na chvíli obnovena.

Přečetla jsem si u tebe, proč máš najednou čas. No, to jsme zvědavá, co si ním počneš. Zda se ukoušeš nudou, umedituješ k totální moudrosti nebo nakonec ze zoufalství půjdeš řídit to zametání ulic. Za páté je správně. Něco smysluplného pro sebe vymyslíš. Jsem zvědavá, co to bude.
Mimochodem, k odchodu ze zaměstnání ti gratuluji. Už to nebylo k ničemu a tys to věděla.

39. jo vedela jsem to davno a bylo to na me i videt. bylo to jako vykoupení. zatím posluhuju všem kolem. mraky lidí se na mě vrhli se svými požadavky. Dávám jim měsíc. Stejně jsem v pracovním procesu takže budu pracovat pro široké příbuzenstvo. Měsíc. Pak řeknu.

ad 40: To mi připomíná Pelíšky: "Dávám jim měsíc (rok), maximálně dva".

:o))) to sedí